Pavel Vicenec: „Poslední tři kola? Reklama na fotbal!“

Každý z nás má svůj příběh. Je těžké a neobjektivní hodnotit, který z nich má větší sílu. Jeden takový a to doslova filmový, předkládá v dnešním rozhovoru Pavel Vicenec. Jsou v životě chvíle, kdy jde fotbal absolutně stranou. Ovšem může i velmi pomoc! Právě „Vici“ ukázal a nadále prokazuje svou láskou k milované hře, že silnou vůlí lze zvrátit nejeden osudový okamžik. Útočník TJ Sokola Jedomělice statečně a úspěšně bojuje o své místo pod fotbalovým sluncem. Avšak svůj opravdový životní boj již dávno vyhrál! Upřímný „táta-sympaťák“ je už po čtyři roky součástí nejúspěšnějšího týmu klubové historie.

Bydlíš s rodinou na Smečně, hraješ fotbal v „Jedo“, pracuješ v Řisutech, odkud vlastně pocházíš?

Od narození až do svých 25 let jsem žil v nedaleké Kačici.

Rodina je pro Tebe hodně důležitá, kolik že to dětí vychováváte?
S manželkou vychováváme tři děti. Nejstarší dceru Terezku (13 let) má manželka s předchozího vztahu. A spolu máme dceru Elišku (7 let) a syna Honzíka (2 roky). Musím se pochlubit, že Eliška hraje už rok a půl tenis za SK Kladno a v neděli bude mít první mistrovské utkání v mini tenisu. 🙂

Představ prosím i firmu, ve které pracuješ a co přesně máš ve firmě na starosti?

Jsme zemědělský podnik se sídlem v Ledcích. Máme kolem čtyřiceti zaměstnanců. Zabýváme se rostlinnou výrobou, která obhospodařuje cca 2800 ha a živočišnou výrobou. Chováme 330 prasnic, 2000 prasat ve výkrmu, 100 krav masného plemene a 80 telátek, které můžete vidět pást se při výjezdu z Jedomělic na Pozdeň. Celou živočišnou výrobu vedu já na farmách Ledce, Drnek, Malíkovice, Jedomělice a malé stádečko jalovic (20 ks) máme také v Hřebečníkách na Rakovnicku, pár kilometříků od Berounky.

Pavle představ prosím i svůj fotbalový životopis?

Začínal jsem v SK Kačice. Od svých patnácti let jsem nastupoval za „chlapy“. Neměl jsem problém vsítit dopoledne za dorost pět branek a dalších pět odpoledne za dospělé. Měl jsem stovku za 11 vteřin a do toho má výška (smrtelná kombinace do útoku). V osmnácti letech si mě vyhlídnul klub Slavoj Koleč (podobně jako „Jedo“ nyní Patrika a Petra z Buštěhradu), který zažil podobný vzestup jako Jedomělice. Z okresního přeboru se jim povedlo postoupit i za podpory silného sponzora až do krajského přeboru. Přestoupil jsem tam v září roku 2000, v té době klub válčil v první sezóně v krajském přeboru. Nikdy na začátek nezapomenu, protože tam hráli chlapi, kteří dříve v kladenském fotbale něco znamenali. Jména typu, Hlásek, Svoboda, Vlasák, Jirka Muller st., nemusím mým vrstevníkům vysvětlovat, co to bylo pro mě za zážitky. Bohužel když jsem se začal prosazovat trvaleji v základní sestavě, stala se pro můj život zásadní věc. Dne 3.10. 2001 jsem se při cestě se „škodovkou 120“ na trénink srazil čelně s autobusem poblíž obce Knovíz. První diagnóza mým rodičům zněla stabilizovaný, ale pravděpodobně přijde o nohu. Měl jsem na pětkrát rozdrcenou levou stehenní kost, tržné rány a spoustu pohmožděnin. Po týdnu na ARU mi doktor řekl, že fotbal závodně hrát už nikdy nebudu a já mu odpověděl: „BUDU!!!“. Po dvou operacích nohy moje odhodlání k jasnému cíli neuvadá a po třech letech se vracím a nastupuji k mistrovskému utkání III.třídy za „B“ tým Kolče s patnácti kilogramy navíc a levou nohou, která dělá, že ke mně nepatří a tím i bez mé největší zbraně rychlosti . „A“ tým Kolče po odchodu hlavního sponzora sestupuje až do I.B třídy, kde jsem odehrál tři sezóny. Po spojení Kolče s Brandýskem jsem odešel do „B“ týmu Tuchlovic, kde jsem odehrál čtyři roky v okresním přeboru. Po zkušenosti kdy „B“ tým se podřizuje „A“ týmu a málokdy se v „B“ týmu udržela kvalita, odcházím k nové výzvě! Nová výzva v podobně SOKOLU JEDOMĚLICE.

Jak si se tedy vůbec dostal k jedomělickému fotbalu?

Chtěl jsem hrát poblíž našich farem. V Ledcích, na Drnku ani v Malíkovicích se fotbal nehraje, takže pro mě byla volba jasná. Pracuje u nás Petr Dragoun, který za „Jedo“ hrával, tak jsem ho poprosil, aby se zeptal, jestli nechtějí v Jedomělicích „hromotluka“ do útoku. Ještě ten den večer mi volal pan Nedvěd, že se do týmu vrátil jeho syn a tvoří se nový kádr. Přijel jsem na pouťový turnaj do Tuřan a bylo to. 🙂

Registroval si před svým příchodem vůbec fotbal v „Jedo“?

Trošičku. Když jsem projížděl kolem hřiště na farmu, podíval jsem se na výsledky, jak místní klub válčil ve třetí nebo čtvrté třídě.

Přišel si vlastně do „Jedo“ v době, kdy se začínalo tvořit jádro dnešního úspěšného týmu. Tušil si při přestupu do III. třídy, že ještě okusíš s tímto mužstvem krajský fotbal?

Po podzimní části v třetí třídě jsem tušil, že bychom měli být na špici okresního přeboru, ale hned další postup do I. B třídy jsem nečekal.

Jak na Tebe tehdy působilo zázemí klubu a hráčský kádr v porovnání s dnešní situací?

Základ hráčského kádru se už utvořil ve třetí třídě. Utvořila se fantastická parta. Na každé setkání se těším. Zázemí v té době bylo srovnatelné s jiným kluby v soutěži a každým rokem se zdokonalovalo. Hřiště, klubovna a trošičku i kabina. Po třech letech jsem se dočkal, že „Cilda“ dostal svou vlastní lavičku (potřebuje na všechny své věci hodně místa), takže sdílet s ním jednu lavičku bylo někdy o nervy. 🙂 🙂 🙂

Pojďme k současnosti a k Tvému parádnímu výkonu v uplynulém derby ve Mšeci. Po nemoci si se do hry dostal asi dříve, než si sám čekal?

Uvažoval jsem přijet už na zápas s Jenčí, ale antibiotika mi vzala veškerou sílu a raději jsem svůj návrat posunul až na čtvrteční trénink, kdy jsme rozdrtili „mladé“ při hře na dvě a tím jsem získal novou chuť a sílu. Za to klukům mladší kategorie děkuji. 🙂

Jak si viděl zápas z Tvého pohledu? Popiš i své gólové příspěvky, protože zejména ta druhá branka byla od Tebe hodně netypická, ale o to více euforická.

Trošičku smutné pro domácí, ale o to hezčí pro hosty. První branka padla po špatném rozestavení našich hráčů, kdy po odchodu „Zahryho“ měl někdo stát na vápně na odražený míč. Pro domácího střelce to bylo pak jednoduché. Naše první branka byla po stříleném centru od Roberta a já se štěstím koleny to dal do protipohybu gólmanovi. Náš druhý gól byl po chybě brankáře, ale Bobeš si tu dvacítku zasloužil. Třetí gól by lépe vystihl Ríša Knotek. Prý na začátku akce si šel pro pivo a po vstřelení branky ho dopíjel. 🙂 Dostal jsem přihrávku, dal jsem si tělo proti dotírajícímu obránci (Ríšo tam bylo to zpomalení!), klička doprava, tím přibíhající obránce zprava jen proběhl, skluz dotírajícího obránce, odražení míče zpět ke mně a střela mezi obránce a gólmana k levé tyči. To co se stalo po gólu nelze slovy popsat. Upřímná radost spoluhráčů a hlavně fanoušků. To co předvádějí je neuvěřitelné. Moc jim děkuji a jsem moc rád, že jsem toho všeho součástí!

Výsledkově zatím vypadá probíhající ročník výborně, přesto jak vidíš sezónu Ty? Hlasy z „Jedo“ hovoří i o tom, že nebýt častých absencí klíčových hráčů, mohl se tým prát snad i o postup?

Krásná sezóna. Hodně zajímavých zápasů a výher. Nechci spekulovat o tom, jak by to vypadalo, kdybychom byli pořád kompletní. Bude to ještě pěkný boj o „bednu“, zakončený oslavami výročí Sokolu a fotbalového oddílu!

Jak si spokojen Ty sám se sebou a se svou rolí v mužstvu?

Na začátku sezóny i několikrát v sezóně, mně má role byla upřesněna a já ji akceptuji. Sám se sebou spokojen nejsem. Měl jsem dost šancí prolomit střeleckou smůlu dříve. Loni na konci sezóny kdy jsem přestřelil prázdnou bránu z malého vápna byl vrchol mé nemohoucnosti. Dost mě to žralo a prohlubovalo se to. Na podzim jsem uvažoval o odchodu na hostování a pokusit se vrátit v létě s lepším zakončením. Robert mi řekl, ať vydržím, že hlavně když budu prospěšný celému týmu a jednou mi tam nějaká haluz spadne a rozhodnu zápas. Ani on sám nevěděl, jakou bude mít pravdu.

V útoku je v „Jedo“ veliká konkurence. Jak moc je těžké prosadit se přes duo Mrština-Horák?

Za útočným duem Mrština – Horák se těžko prosazuje! Když nastoupím, snažím se odevzdat maximum.

Jak vidíš poslední tři těžká kola? (Hýskov, V.Dobrá a Doksy)

Těžcí soupeři! Čekám pěkné zápasy a náš boj o druhou příčku. Krásná reklama na fotbal.

Můžeš slíbit fanouškům další góly? 🙂

Druhý gól proti Mšeci asi těžko překonám. 🙂 V tuto chvíli si hlavně přeji vyhrávat osobní a hlavičkové souboje, kvůli kterým jsem na hřišti. Střelců v týmu máme dost. Když tam občas něco spadne, budu jedině rád hlavně kvůli našim fanouškům!

Nakonec přikládáme dvě nejhezčí fotky roku 2014:

5. minuta zápasu na Velké Dobré 🙂