ZPRÁVA ODDÍLU KOPANÉ ZA ROK 2011 A 2012

 

Fotbalový klub Sokol Jedomělice řídí jedenáctičlenný výbor – v tomto složení:

Předseda:  JOSEF NEDVĚD

Sekretář:  MAREK ŠUTA

Trenér:  JIŘÍ ROUBAL

Vedoucí mužstva:  MIROSLAV HERTL

Kapitán mužstva:  TOMÁŠ HENLÍN

Zástupce kapitána:  ROBERT NEDVĚD

Dalšími členy výboru jsou:  JIŘÍ PETRÁSEK, MILAN ZÁRUBA, VLASTIMIL UNGER, MILAN GLAW a MIROSLAV ZELENKA

 

Na přelomu roku 2011/2012 dochází k přejmenování ČESKOMORAVSKÉHO FOTBALOVÉHO SVAZU na FOTBALOVOU ASOCIACI ČESKÉ REPUBLIKY. S tímto krokem přichází i řada nucených administrativních kroků. Dochází k postupnému přeregistrování hráčů a členů všech fotbalových oddílů do určitého časového horizontu. Posledním možným termínem pro náš klub se stal únor 2013! Náklady se oproti loňskému roku zvýšily z 50 korun na rovných 200 korun za člena. Je nutné zde podotknout, že si hráči i funkcionáři platili vše ze svého a do administrativního sídla českého fotbalu tak bylo zasláno 6 800 korun. Náš fotbalový klub v současné době registruje na Fotbalové asociaci české republiky 38 členů.

 

  • Ve svém hodnocení uplynulých dvou let bych se rád vrátil tam, kde já vidím počátek dnešních úspěchů.

„Jsem optimista. Věřím, že nastolíme do mužstva pořádek a dokážeme posílit mužstvo, některými přestupy či hostováními vytipovaných hráčů.“

Těmito slovy jsem končil své hodnocení ročníku 2010/11. Ročník zakončený A týmem Jedomělic na 9. místě 3. třídy nám ukázal, že rozložení sil na dvě mužstva v naší malé obci je směrem k výsledkům hodně kontraproduktivní. Proto jsem byl opravdu rád, že veškeré úsilí od nového ročníku budeme věnovat pouze jednomu mužstvu. Musím říct, že od této doby dochází k mnohem většímu a efektivnějšímu zapojení všech členů klubu do chodu oddílu. Rozložení důležitých činností a povinností na konkrétní osoby začíná v tento čas skutečně fungovat. Možná i s předtuchou síly kádru a vidinou úspěšné sezóny po té co se začal doplňovat tým.

Předchozí sezóna nám ukázala, jakou cestou jít nechceme. Vytrácela se soudržnost a tím vlastně i chuť do fotbalu u všech lidí spjatých s tímto oddílem. Proto bylo nutné nastavit věci tak, aby se do chodu klubu zapojovalo více lidí a každý svým dílem přispíval, jak jen mohl. Proto jsme si jako hlavní cíle vytyčili zapracovat na zázemí a začít tvořit tým tak, aby byl schopen v budoucnu bojovat o postup do Okresního přeboru. Ale určitě ne za cenu toho, že zde nebude ani jeden domácí fotbalista. Naopak se snažit zapojit a „vychovat“ co nejvíce domácích hráčů.

 

Do podzimní části sezóny 2011/12 jsem si jako trenér vybral hrající asistenty Jirku Horu a svého syna Roberta. S ním přichází i spoustu nápadů, energie a elánu, ale především i dvě velké posily, které katapultují náš tým do zcela nezvyklé role favoritů soutěže. Honzové Charvát a Horák skvěle zapadají do týmu a ihned se to začíná projevovat na fotbalovějším projevu mužstva a hlavně na výsledcích.

Jediná kritická chvilka či určitá pochybnost během první poloviny soutěže přichází v domácím zápase s Vraným. V utkání nakonec vítězíme tím nejtěsnějším rozdílem, ale přicházíme kvůli zlomené ruce o Roberta Nedvěda po zbytek podzimu. A vůbec celé toto období nás pronásledují nečekané absence v podobě pracovního vytížení, zranění či nemocí. Ztrácíme trochu na údernosti, ale mužstvo se obdivuhodně semklo a ukázalo, že jeden člověk nikdy nic sám nezmůže. Byli jsme silní a dokázali vždy týmově nahradit dané jedince a nic na tom nezměnila ani jediná prohra na hřiště největšího konkurenta ve Zlonicích. Utkání, které jsme odehráli oslabeni o tři důležité hráče, a přesto sahali po bodu, ukázalo velkou sílu a připravenost domácího týmu. Svým způsobem nám ale i otevřelo oči. Ukázalo se, že musíme ještě hodně zapracovat nejen na našem zázemí, ale i na samotném hráčském kádru.

Pro jarní část soutěže jsme proto zcela netypicky pro nás samotný zvolili zimní přípravu v podobě dlouhodobého zimního turnaje v Lounech. Myšlenkové pochody směřovaly k tomu, že každý hráč raději hraje zápas, než trénuje a že scházet se v týdnu kvůli běhání je pro tento tým na téhle úrovni opravdu složité. Vyšlo to skvěle. Do tohoto turnaje a do této přípravy jsme již mohli počítat i se dvěma novými doslova vysněnými posilami, o které jsme opravdu hodně stáli. Podařilo se přivést na hostování Vojtu Horu z Vraného a Martina Cílka ze Slaného na přestup! Bohužel došlo i k několika nečekaným odchodům. Radek Sokol a Zdeněk Novák záhadně a znenadání ukončili své působení u nás. Avšak největším oslabením se stala jednoznačně účast Tomáše Henlína na půlroční lékařské misi v Afganistánu. Proto jsme museli ihned reagovat. Doslova na poslední chvíli přivádíme Josefa Průchu, a jak se ukázalo později, byl to opět skvělý tah a dobrá investice.

Jarní částí mistrovských zápasů již tak hladce neprocházíme. Opět nás kosí řada absencí, ale tým svou bojovností a herní vyspělostí dokáže zvládnout i zápas na horké půdě v Černuci. Ovšem v dalším venkovním zápase poprvé ztrácíme. Remízu v samotném závěru v Žižicích zachraňuje až Honza Horák. Ovšem po té dochází ještě k většímu stmelení a zbytek soutěže dohráváme doslova s nadhledem. A to i přes dva těsné výsledky doma s Tuřany a venku ve Velvarech shodně vítězíme 1:0, avšak hru v těchto zápasech máme zcela ve své režii. Navíc nás vždy skvěle v kritických okamžicích drží výborný Cílek v naší brance. A pak přichází velké finále, které se navždy zapsalo do historie našeho oddílu. Lokálními médii ostře sledovaná bitva o postup do vyšší soutěže, kdy k nám v předposledním kole se ztrátou dvou bodů přijíždí největší favorit soutěže ze Zlonic! Úchvatná řež o jediné postupové místo. Pravděpodobně největší návštěva v dějinách našeho fotbalového areálu. Zápas, který bravurně zvládáme a ve fantastické atmosféře a euforii vítězíme 3:0. Postupujeme po 27 letech do Okresního přeboru do nejvyšší soutěže, jaká se kdy zde hrála.

Vítězíme ve 3. třídě skupiny B v okrese Kladno se 73 body – s pouhou jednou prohrou a jednou remízou při skóre 124:29. Pro Jedomělice to znamená největší zisk bodů a nejvíc nastřílených branek v historii. Dále je třeba zmínit i domácí neporazitelnost a stoprocentní bodovou úspěšnost, která na domácím hřišti vlastně trvá dodnes. Nejlepším střelcem soutěže se stal náš Honza Horák s neuvěřitelnými 53 góly!

 

Na novou již okresní sezonu jsme se začali velmi svědomitě připravovat ihned po postupových oslavách. Fungující výbor, ochota hráčů a všech členů klubu to vše se projevilo viditelně na celém fotbalovém areálu. Nové střídačky, opravy a nové pletivo, údržba okolí atd., ale především výborná hrací plocha – taková jaká zde nikdy nebyla! Na tom všem se podílela spousta lidí a nerad bych někoho opomněl. Vzpomenu hlavně na Martina Cílka, Petra Kubenku, Vlastu Kolbucha, Jirku a Vojtu Horu, syna Roberta, Josefa Průchu, Tomáše Henlína, Ríšu Knotka, Jirku Roubala, Míru Zelenku, Milana Zárubu, Vlastu Ungera, Marka Šutu, Míru Hertla, Josefa Ekrta a hlavně musím říct jméno Pavel Vicenec. Ten se podílí nemalou částkou nejen na odplevelení hřiště, ale i chutnými příspěvky na společenské večery. Takhle si představuji fungující oddíl a jsem vděčný za každou pomoc a z tohoto společného půlročního snažení mám opravdu velmi pozitivní dojem!

Ohromnou radost mně udělal Jiří Roubal, když přijal trenérskou funkci. Během podzimu, kdy jsem se snažil mu být co nejvíce nápomocen, se důkladně seznámil a poznal nejen všechny hráče a členy klubu, ale postupně převzal všechny povinnosti s touto pozicí související. Od nového roku přebírá veškerou odpovědnost za sportovní výsledky mužstva spolu s hrajícím asistentem Robertem Nedvědem. Dále se podařilo přetavit několik hostování v přestupy a zejména příchod Martina Vondry se ukázal jako výborný tah. Zkušený hráč si ihned získal přízeň nejen svých spoluhráčů, ale i fanoušků. Kádr Sokola Jedomělice v tuto dobu čítá 18 fotbalistů, z toho již 14 kmenových. Vrchol přípravy nastává na domácím turnaji – memoriálu Aloise Knotka, kde za účasti 5 mužstev získáváme druhou příčku. Tento turnaj pořádaný každým rokem probíhá i za podpory Obce Jedomělice. Díky téhle spolupráci získáváme dotaci od Přemyslovců 3 700 korun, za což jsou pořízeny především ceny pro vítěze.

Do nového ročníku Okresního přeboru vstupujeme domácím zápasem se Stochovem. I přes nervózní průběh, který se dal asi očekávat, vítězíme a dle mého názoru ztrácíme přehnaný respekt z této soutěže! V dalších zápasech již většinou udáváme tempo hry my a zejména v druhých poločasech přehráváme všechny soupeře. Všichni hráči se tlačí dopředu a každý chce dát gól! To se nám, ale stává osudným ve dvou téměř shodných zápasech v Žehrovicích a v Přítočně. Nicméně tříbodové zářezy na Zichovci, v Družci, doma s Brandýskem a se Slaným B mě osobně hřejí na srdíčku ještě teď!

Jako nováček soutěže držíme první místo s náskokem pěti bodů po podzimní části. Zisk 31 bodů při skóre 41:22 nám zajišťuje klidnou zimu. Již nyní se můžeme pochlubit nejlepším umístěním a ziskem bodů v dějinách tohoto klubu. Pouze pro připomenutí: stačí, abychom udrželi i pro příští ročník v Jedomělicích Okresní přebor a toto mužstvo se stane nejúspěšnějším týmem v dějinách tohoto fotbalového oddílu, neboť tato soutěž se zde hrála před 27 lety pouhý jeden rok.

Do roku 2013 jsme si sami zadali spoustu úkolů, které bych Vám zde rád představil. V první řadě co se týče vyloženě sportovní stránky, vstupujeme do jara s velikým respektem. Absolutně nevyhlašujeme, že se jdeme rvát o první místo a o postup. Tyto myšlenky opravdu nemáme. Ale zároveň natvrdo říkám, že každý zápas chci vyhrát! A chci vidět přinejmenším fotbal, které bylo schopno toto mužstvo produkovat do teď. Postupně přilákat další fanoušky k nám na stadion a čím jiným bychom je měli pozvat, než kvalitním fotbalem, který dle mého názoru momentálně předvádíme.

Další část našich cílů pro tento rok již byla naplněna. Podařilo se sehnat dostatečné množství finančních prostředků pro zajištění bezproblémového průběhu jarní části. Navíc jsme si mohli dovolit proměnit hostování v přestup u Josefa Průchy. Škoda, že zkrachovala jednání ohledně stejného úmyslu v případě Vojty Hory, kterého máme opět pouze na půlroční hostování. Až samotná příprava a zejména opět zimní turnaj v Lounech ukáže, zda je nutné rozšíření kádru. Již jen 3 hráči z 18 členného kádru jsou zde na hostování. A i to je jeden z úkolů tohoto roku. Pokusit se je postupně získat na přestup.

 

Další z vytyčených cílů lze dosáhnout jen ve spolupráci s Obcí Jedomělice. Jak nám ukazují ostatní mužstva a to bohužel i z nižších soutěží. Je nutností provést částečnou rekonstrukci kabin s důrazem na možnost nabízet občerstvení během zápasů nejen ze zamřížovaného pro cizí lidi téměř neviditelného okénka, ale i s možností posezení uvnitř kabin v naprosto nevyužité místnosti. Jednalo by se o pouhou možnost posezení u malého občerstvení v době zápasu uvnitř. Místnost, která by konečně našla využití i se všemi vystavovanými trofejemi a klubovou výzdobou. Využití i pro prezentaci klubu, kam dnes v podstatě cizí člověk nesmí vstoupit. Poslední dobou, kdy nabírá image a zázemí klubu velmi zajímavý směr, toto považuji za další nutný krok a zároveň velmi pozitivní čin k nalákání ještě většího počtu fanoušků.

 

  • K tomu všemu nám doufám i nadále budou pomáhat významní podporovatelé fotbalu v Jedomělicích. Zejména patří mé poděkování Obci Jedomělice, Marku Šutovi, firmě Růžička, firmě Filkom, Michalu Gaborikovi a firmě Termogas, firmě Novato a mnoha dalším, kteří se jakoukoliv částkou či činností podílejí na chodu klubu.

 

 

DĚKUJI ZA POZORNOST