Vedení klubu hodnotí „podzim“

Těžší než si kdo myslel…

Vlastně již druhým rokem jsme svědky razantního zásahu do mužstva a to především v letním přestupním období. Příchodů a odchodů zažíváme poslední léta opravdu hodně. Pomalinku a postupně se tak utváří nová parta, která by měla JEDO táhnout „krajem“. Vedení klubu totiž i po skončení tohoto podzimu jasně deklaruje (připravujeme článek), že chce krajskou soutěž udržet co nejdéle a ještě se pokusit vytvořit tým, který by zaútočil na čelní příčky I.B třídy. Jak moc jsou tyto cíle reálné, ukáže samozřejmě až čas. Navíc je třeba upozornit na stále probíhající omlazovací proces kádru, který započal odstoupením z I.A třídy v roce 2017. Ale pojďme už konkrétněji k ročníku současnému.

V létě 2019 se proměnil k dnešní podobě realizační tým, který přivítal hned pětici nových borců. Erba, Kostovčík, Paluba, Radošinský a Rouček přijali nabídku jedomělického sokola a vlastně se dá říci, že všichni jmenovaní rovnou zamířili přímo do základních sestav. Když k tomu připočteme Richarda Knotka vracejícího se po zranění, jedná se o podstatné zkvalitnění kádru. Možná i s přehnanou vidinou síly mužstva vstupujeme do sezony velmi rozporuplně. Ač sehrají hráči tři výborné zápasy (Klobuky, Hostouň a Tatran Rakovník) získávají pouhý bodík. Zejména první střetnutí, ve kterém se počet zahozených vyložených příležitostí snad ani nedal spočítat, asi určilo „nešťastný“ ráz úvodu sezóny. Druhá polovina podzimní části už vyjma výpadků na Braškově a Vinařicích (kde byly body více než na dosah) snesla i nejpřísnější měřítka. Tým se rozstřílel. A hlavně v domácích kláních pak posunul po čtyřech úvodních „impotentních“ kolech hranici gólové produktivity podstatně výš. Počet obdržených branek ukazuje hlavně sílu a formu našich dvou gólmanských jedniček Kuby Roučka a Pepy Pospíšila. Postupem času samozřejmě také na lepšící se defenzivní práci celého mužstva. Pouhých devatenáct obdržených branek znamená druhou nejlepší obrannou činnost v soutěži. V úvodu ročníku se dá jistě hovořit o kopci smůly a veliké ztrátě bodů. Přitom celkově lze napočítat sotva tři naprosto nevydařená střetnutí – v Zavidově, na Braškově a Vinařicích. Tam se zřejmě ukázalo v plné nahotě, co stále chybí. Soudržnost, zodpovědnost a obětování se pro úspěch. Nelze tyto atributy předvádět jen někdy, ale pořád! Vnitřní síla celku se rodila velmi, velmi pomalu. Paradoxně by měla být nejvíce znát v momentě, kdy se jde do zápasu s kompletním kádrem, ale u nás jakoby tomu bylo přesně naopak. Věříme však v zimní přípravu, která je v JEDO specifická a spíše „halová“. Zkusíme na „týmování“ zapracovat, protože tenhle kádr za to stojí. Musí ale chtít všichni, nelze nikoho přemlouvat. Fotbal v Jedomělicích časově náročný rozhodně není a nebude, ale nemůže se pro vše obětovat jen pár lidí, musí všichni. Chceme svým způsobem zachovat určitou „pohodu“, ale absolutně to neznamená polevení v tréninku či zápase. V samotném tréninkovém procesu vnímáme veliký posun, a to i přesto, že trenéři by chtěli podstatně víc. Vědí totiž dobře jaký potenciál v mužstvu je a co by mohla případně s výkony udělat pravidelná docházka. Celkové sedmé místo tedy bereme jako odpovídající a reálné vyústění mnoha změn v klubu. Ale také jako odrazový můstek do jara. Ano pomýšleli jsme výše, a stále pomýšlíme.

Josef Nedvěd, Pavel Vicenec a Robert Nedvěd

Sokol Jedomělice z.s.

STATISTICKÉ OHLÉDNUTÍ: