Tak je to konečně tady!
Již o tomto víkendu se roztočí krajské mistrovské soutěže I.B tříd. TJ Sokol Jedomělice nastoupí do tohoto kolotoče až v neděli 22.03. 2015. V úvodním domácím zápase vyzve „B“ mužstvo Tatranu Rako Rakovník.
S respektem a plni očekávání vstupují jedoměličtí do jarních odvet zápasů Fair Credit I.B třídy středočeského kraje. Proti rezervě rakovnického Tatranu vyběhnou naši hráči s touhou udržet či ještě více vylepšit současnou pátou pozici v našlapané tabulce. Trenéři týmu mají navíc k dispozici oproti minulosti nezvykle široký a kvalitní kádr dvaceti fotbalistů. Před úvodním zápasem druhé poloviny této sezóny zodpověděli pro náš web několik aktuálních otázek.
Trenére, máte už jasno o základní sestavě pro úvodní mistrovský duel?
Jiří Roubal: V hlavách určitou představu máme. Máme několik možností, řadu alternativ, všechny posty téměř zdvojené, ale budeme vycházet vždy z dané situace. Jsem si jist, že protočíme stejně tak jako na podzim všechny hráče. Konkrétně Rakovník výborně brání a dostává velmi málo branek a i tomu musíme sestavu přizpůsobit.
Se zimní přípravou panuje spokojenost?
Robert Nedvěd: Příprava proběhla téměř dle plánu. Určité období jsme sice chtěli trénovat více, ale pracovní vytížení některých hráčů a zejména pak nemoci nás přinutili plán poupravit. Doteď nejen já, ale i Honza Charvát, Vojtěch Hora a další bojujeme s různými virózami. Díky zimnímu turnaji jsme však sehráli řadu kvalitních zápasů. Kondičně a fyzicky bychom neměli ztrácet. Problémem může být v úvodu přírodní tráva, o čemž jsme se přesvědčili ve Slaném. Je nutné v tomto týdnu na naší hrací ploše ještě kvalitně potrénovat.
Jaké mají vyhlídky noví hráči v kádru? Vejdou se do základní jedenáctky?
Jiří Roubal: Petr Jindra vstoupil do přípravy velmi dobře až suverénně. S blížícím se startem soutěže jakoby znervózněl a určitě to nyní od něj není úplně to, co by si představoval on i my. Ale věříme mu, šanci dostane! Patrik Krivak si naopak svými výkony po celou dobu říká o základní sestavu. Škoda jeho zranění, snad bude v neděli stoprocentně k dispozici. No a vlastně tu máme ještě dva nové „plejery“ 🙂 . Tomášovi Henlínovi po delší pauze bude asi chvíli trvat, než se dostane zpět do optimální herní pohody, takže zaplať pánubohu, že stihl celý zápas ve Slaném. A Martina Jandy se snad půlroční výpadek vůbec nedotkl, na něj budeme stejně jako v minulosti hodně spoléhat.
Celkem dvacet fotbalistů připraveno pro jarní část. V „Jedo“ hodně nezvyklé. Přáli jste si takovou šíři kádru?
Robert Nedvěd: Ano. Jdeme tím trochu do rizika, co se atmosféry v týmu týče. Já sám z vlastní zkušenosti vím, že pokud hrajete jakoukoliv soutěž s užším kádrem (třeba i dvanácti či třináctičlenným) je atmosféra v daném týmu bojovnější, semknutější, ale na druhou stranu v případě zranění, nemoci či jiné absence jste úplně „namydlený“. Tento rok byla možnost kádr rozšířit a my ji využili. A je na nás všech, vytvořit takovou atmosféru, aby konkurenční prostředí, parta, sranda (to proč fotbal všichni děláme) a konečný výsledek neutrpěli žádný šrám! Naopak aby byla možnost zaútočit na co nejlepší umístění v tomto pro Jedomělice jubilejním roce.
Na konci podzimní části jste slibovali, že zapracujete především na disciplíně. Jak se toto povedlo?
Jiří Roubal: V přípravných zápasech jsme byli spokojeni. Starší hráči se to snaží během zápasu ohlídat. Občas je problém s Honzou Horákem, kterého zkrotit není úplně jednoduché, ale s tímhle si poradíme. Pomůže nám hodně Honza Charvát, protože Robert Nedvěd, který dostal podmínku do konce soutěže, si musí pohlídat hlavně sám sebe.
Také se s koncem podzimu mluvilo hodně o celkové defenzivě týmu. Zlepší se?
Robert Nedvěd: Věříme, že ano. Kladli jsme na to důraz, ale ne vždy se to setkalo s úspěchem. Obecně doplácíme na to, že se příliš často necháváme strhnout hrou a vyklízíme důležité úseky hřiště, ať už ve středu, na kraji či v útoku. Bránění nikdy nebylo mojí doménou, proto v tomto bodu hodně spoléhám na Honzu Charváta a nyní znovu na Martina Jandu. Ten vypadá po dlouhodobé nemoci opět velmi dobře a bude pro nás znovu klíčovým hráčem obranné čtveřice.
Na konci této sezóny čekají TJ Sokol výroční oslavy. Je pro Vás asi velkou motivací zakončit ročník co nejlépe?
Jiří Roubal: Cíle a tlak si vytváříme sami na sebe. Nikdo nás k ničemu nenutí ani netlačí. Žene nás touha, vůle a také určitá „ješitnost“ osy týmu, která čím víc stárne, tím víc neumí prohrávat 🙂 . Soutěž je velmi těžká a vyrovnaná, bude velmi složité udržet či vylepšit pátou pozici. Ale že bychom zrovna kvůli letním oslavám chtěli skončit co nejvýš, tak to se říct určitě nedá.
Trošku odbočme. Roberte vzhledem k blížícím se oslavám založení, jak vnímáš situaci kolem jedomělického fotbalu Ty? Poprvé si se objevil v týmu po roce 2000 ve třetí třídě, kdy klub fungoval úplně jinak a žádný z tehdejších hráčů zde již nepůsobí.
Robert Nedvěd: Žiju současností, ale je krásné co se v „Jedo“ povedlo. Když jsem se poprvé mihnul v jedomělickém dresu kolem roku 2000, tak jsem jen chtěl hrát fotbal s lidmi, vedle kterých jsem vyrůstal. V tehdejším týmu hrál „prim“ hlavně Jirkové Roubal a Hora. Myslím, že již v té době hráli i Honzové Suchopárek a Čečerdle. Hrozně fajn lidi a období. V mém druhém půlročním působení v roce 2009 jsem poprvé „osudově“ v mužstvu potkal několik stěžejních lidí. Opět Jirku Horu, ale také Petry Laštůvku a Kubenku, Vlastu Kolbucha a Richarda Knotka. Určitě i jiné, ale hlavně oni byli tím důvodem pro můj pozdější a definitivní návrat do Jedomělic. Ve spojení s otcovým fotbalovým nadšením a rozrůstající se partou a to nejen tou hráčskou se podařilo dojít až sem. V poslední době již přemýšlím jak tým co nejlépe poskládat a jak udržet dobrou atmosféru v celém klubu. Ve spojení s prací občas nevím, kde mi hlava stojí. Kdysi jsem si chodíval jen zahrát, samozřejmě s touhou zvítězit. Jenže teď se z tohoto koníčku – stala regulérně moje druhá práce 🙂 . Jde ale jen o pár let, proto neskutečně obdivuji nejen svého taťku, ale i pana Ekrta a všechny, kteří dělají fotbal či jiný sport na vesnické úrovni zadarmo, ale naplno a celý svůj život! Co moje paměť sahá, vidím hlavně tyto dva pány. Jim buďme vděčný, že zde můžeme působit, jim patří hlavní dík, že TJ Sokol dovedli takhle daleko.
Napsat komentář