Předseda klubu Josef Nedvěd hodnotí uplynulý půlrok a nastiňuje plány blízké budoucnosti.

 

Vážení,

ani jsme všichni ještě nestačili vstřebat dvě poslední veleúspěšné postupové sezóny a již nyní musíme myslet a plánovat na tu příští historicky první „krajskou“ v Jedomělicích. Ale hrozně rád bych se vrátil na začátek roku 2013. Trošku se už v návalu euforie z dalšího postupu pozapomnělo na vítězství v zimním turnaji v Lounech. Na první letošní vavřín, který já osobně řadím také hodně vysoko. A to i přesto, že šlo jen o přípravné období. Navíc se nám zde skvěle podařilo zabudovat do týmu vlastního odchovance Martina Zahradníka.

Začátek samotné mistrovské soutěže ovlivnily klimatické podmínky v Čechách a náš tým byl nucen sehrát první dvě utkání na umělé trávě v Rynholci. Vzhledem k dlouhodobému zimnímu turnaji nás tato nepříjemnost absolutně nezaskočila. Výborný start do soutěže jsme potvrdili hned v příštím velmi očekávaném utkání ve Slaném, hraném konečně na přírodní trávě. Ztráta bodů přichází až v pátém jarním kole na hřišti spolufavorita soutěže z Brandýska. Velmi agresivně hrající domácí tým nás poráží s velkou dávkou štěstí, neboť snad všechny naše šance končí pouze na konstrukci brandýské branky. Tým ale neznejistí, naopak jakoby vědom si svých kvalit hned v příštím kole smete doma mužstvo Žehrovic. Jediným negativem se stává vyloučení Martina Vondry, na kterého navazuje hned v dalším kole Petr Kubenka. Tyto oslabení – nutno říct, že naší vinou – nás dle mého názoru stojí tři body v utkání s Kablem Kročehlavy. Na nedisciplinovanosti musíme rozhodně ještě zapracovat. Kazíme tím dojem nejen sami sobě, ale hlavně hazardujeme s pověstí a dobrým jménem klubu. Navíc jsme nemohli použít prvně jmenovaného hráče z důvodu trestu do blížící se bitvy se Zichovcem. Utkání, které evokovalo vzpomínky na rok starý rozhodující duel se Zlonicemi o postup do okresního přeboru a které přináší opět velké vítězství našich hráčů. Touto výhrou prakticky rozhodujeme o našem prvním místu v soutěži. Zbylá kola ovšem dohráváme pouze s vypětím všech sil. Nakumulované absence v podobě zranění, nemocí a pracovních vytížení se nám stává osudným především v zápase v Pcherách, kde dohráváme dokonce jen s devíti hráči. To ovšem nezabrání euforickým oslavám po posledním utkání, kde se velmi důstojně a krásným výsledkem loučíme s okresním přeborem. Samotné oslavy a rozlučka byly odměnou všem hráčům, realizačnímu týmu, funkcionářům i fanouškům za fantastickou sezónu.

A já bych zde ještě jednou s největší radostí poděkoval Všem již zmíněným i Všem, kteří se jakoukoliv maličkostí podíleli na těchto významných a úžasných ročnících. Pro Jedomělice se stává tento posun v soutěžích nejen historickou událostí, ale i velkým závazkem. Po roce nás čeká opět měření sil s novými týmy a to znamená, že budeme reprezentovat a představovat náš klub na dalších místech v našem kraji. Moc se na to těším. S tím souvisí další věc, pro kterou začneme nyní dělat maximum. A to je samotné zázemí našeho oddílu. Momentálně dochází k regeneraci trávníku a částečné rekonstrukci kabin. Kádr se totiž podařilo stabilizovat a doplnit dle našich představ a doufám, že v blízké budoucnosti nebude vyžadovat větších zásahů a finanční nákladnosti.

Zásadní novinkou nadcházejícího ročníku ovšem bude změna hracího dnu! Na žádost samotných hráčů a po důkladném zvážení celého vedení klubu, jsme se rozhodli zvolit jako termín domácích utkání neděle 17.00! Cílem této změny je přilákat ještě více diváků k nám do Jedomělic na fotbal.

Další velkou a zajímavou zprávou je pokus o založení mladších žáků. Tento projekt zaštiťují Květoslav Ševčík a Adam Zelenka. Tato myšlenka o mladých fotbalistech v Jedomělicích je mým zbožným přáním již několik let, tudíž jsem v této věci maximálně nápomocen a doufám v pozitivní výsledek.

 

 

Užijte si dovolené, odpočiňte si a naberte síly – budeme je potřebovat. Těším se na Vás. V B.třídě na shledanou J

 

Josef Nedvěd – předseda TJ Sokol Jedomělice

 

 

 

Ještě silnější Jedomělice – přichází Martin Janda!

 

Managment TJ Sokola Jedomělice se opět vytáhl! Více než týdenní vyjednávání s FC Přední Kopaninou vyústilo v dohodu výhodnou pro všechny zúčastněné. Nejdříve se kluby dohodly na přestupu Jana Horáka! A to je skvělá zpráva pro všechny. Neboť tento kanonýr, již vyhlíží svou stou branku v barvách Jedomělic (doposud 77 gólů za dvě sezóny). Honza svými výkony neochvějně zamířil mezi legendy našeho oddílu a jsme nadšeni, že se stává oficiálně kmenovým hráčem Sokola. Po docílení stogólové mety ho čeká malé překvapení v místní hospůdce.

Trenéři však měli v hlavách ještě jedno přání, jedno jméno, jeden sen. Jednu jedinou posilu do nového ročníku v podobě defenzivního univerzála s konkrétním jménem. Ano – jde o Martina Jandu, fotbalistu, který se už v „Jedo“ několikrát představil, ať už šlo o přátelské utkání či pouhý trénink. Jeho příchod v poslední době komplikovala celá řada nabídek, dokonce i ze zahraničí, kde již pár let působil. Přesto všechno se během této doby stihl oženit a hlavně i rozhodnout pro fotbal v Jedomělicích. Hráč ošlehaný divizí nejen z Přední Kopaniny, ale i z kladenského SK strávil řadu sezón v pražském přeboru, ale i za hranicemi v německém týmu FC Union Muhlhausen. Jak již bylo řečeno, vedení Sokola předvedlo opět brilantní výkon a získalo výraznou posilu pro několik příštích let. I když na Kopanině o jeho odchodu nechtěli ani slyšet, přestup do Jedomělic byl s FCPK nakonec uzavřen ke spokojenosti všech stran. Martina moc rádi vítáme (čeká ho velké zápisné) a věříme, že bude v klubu spokojený a výrazně pomůže týmu v historicky prvním ročníku stráveném v B třídě. Rozhovor s Martinem Vám přineseme během července.

Přestupové částky v obou případech nebyly zveřejněny.

Nyní se vedení Sokola Jedomělic soustředí na získání posledních dvou hráčů, kteří jsou u nás na hostování (Vojtěch Hora a Patrik Plachý). Dochází tak ke stabilizaci kádru, jehož kostra je pohromadě již třetím rokem. O dalším pohybu v kádru budeme samozřejmě aktuálně informovat. Stejně tak zde bude brzy (v příštím týdnu) představen i plán přípravy včetně všech přípravných zápasů. Krátké hodnocení veleúspěšného opět postupového ročníku přineseme také v nejbližších dnech – sledujte nás!

 

 

 

Hodnocení 2012

Čas Vánoc a blížící se Silvestr vždy vybízí k ohlédnutí a vyhodnocení celého uplynulého roku. I já bych se zde rád podělil určitou formou hodnocení, ale zejména svými dojmy z tohoto z pohledu klubu úžasného letopočtu 2012.

O první polovině tohoto roku se nemusím nikterak dlouze zmiňovat. Zejména o postupu po 27 letech do nejvyšší soutěže jaká se, kdy v Jedomělicích hrála, toho bylo napsáno a namluveno již jistě dost. Avšak co bych hrozně rád připomenul, je to, s jakými cíli, respektem a zodpovědností jsme se v létě začali připravovat na podzimní část pro nás zcela nové soutěže.

Nový výbor, ochota hráčů a všech členů klubu to vše se projevilo viditelně na celém fotbalovém areálu. Nové střídačky, opravy a nové pletivo, údržba okolí atd., ale především výborná hrací plocha – taková jaká zde nikdy nebyla! Na tom všem se podílela spousta lidí a nerad bych někoho opomněl. Vzpomenu hlavně na Martina Cílka, Petra Kubenku, Vlastu Kolbucha, Jirku a Vojtu Horu, syna Roberta, Josefa Průchu, Tomáše Henlína, Ríšu Knotka, Jirku Roubala, Míru Zelenku, Milana Zárubu, Vlastu Ungera, Marka Šutu, Míru Hertla, Josefa Ekrta a hlavně musím říct jméno Pavel Vicenec. Ten se podílí nemalou částkou nejen na odplevelení hřiště, ale i chutnými příspěvky na společenské večery. Takhle si představuji fungující oddíl a jsem vděčný za každou pomoc a z tohoto společného půlročního snažení mám opravdu velmi pozitivní dojem!

Ohromnou radost mně udělal Jiří Roubal, když přijal trenérskou funkci. Během podzimu, kdy jsem se snažil mu být co nejvíce nápomocen, se důkladně seznámil a poznal nejen všechny hráče a členy klubu, ale postupně převzal všechny povinnosti s touto pozicí související. Dále se podařilo přetavit několik hostování v přestupy a zejména příchod Martina Vondry se ukázal jako výborný tah. Neboť Martin si téměř ihned získal přízeň nejen svých spoluhráčů, ale i fanoušků a to nejen pro svůj herní projev. Příprava zakončená turnajem Aloise Knotka jen potvrdila nutnost rozšíření kádru. A pak již přišlo první soutěžní kolo doma se Stochovem. I přes nervózní průběh (i když se dal asi očekávat) vítězíme a dle mého názoru ztrácíme přehnaný respekt z této soutěže! V dalších zápasech již většinou udáváme tempo hry my a zejména v druhých poločasech přehráváme všechny soupeře. Všichni hráči se tlačí dopředu a každý chce dát gól! To se nám, ale stává osudným ve dvou téměř shodných zápasech v Žehrovicích a v Přítočně. Nicméně tříbodové zářezy na Zichovci, v Družci, doma s Brandýskem a se Slaným B mě osobně hřejí na srdíčku ještě teď!

Nebudu tady hodnotit jednotlivé hráče. Stejně bych všechny jen a jen pochválil. První místo po podzimu je opět neskutečným počinem. Tento rok jsme přepisovali historický úspěch klubu každým vyhraným zápasem. Jsem šťasten a hrdej na to jaké mužstvo a dobrou partu zde máme. A také mě těší, jaký směr nabírá zázemí a celková image klubu.

Přesto již teď se těším na výzvy, které nás čekají v příštím roce. Dokončit přestupy Josefa Průchy a Vojty Hory. Rozšířit kádr o 1-2 hráče. Částečnou rekonstrukci kabin. Na zimní turnaj v Lounech. A především na to, jak se popasujeme s rolí lídra na jaře?

K tomu všemu nám doufám i nadále budou pomáhat významní podporovatelé fotbalu v Jedomělicích. Zejména patří mé poděkování Obci Jedomělice, Marku Šutovi, firmě Filkom, Michalu Gaborikovi, firmě Novato a mnoha dalším.

 

Přeji krásné Vánoce a šťastný Nový rok

Josef Nedvěd

Předseda – Sokol Jedomělice

 

 

P.S.  Jak už jsem říkal – nebudu hodnotit jednotlivé hráče, přesto mi dovolte jednu výjimku. Honza Charvát – osobnost, o které se mi ani nezdálo, že by mohla hrát na našem hřišti. Hráč, který jen kvůli zranění, musel opustit profesionální fotbal, rozdává teď radost u nás. A já doufám a věřím, že jeho nožky a srdce ještě u nás v Jedo vydrží, neboť si vážím toho, že na sklonku kariéry spojil své jméno s námi. Oceňuji jeho přínos nejen po sportovní stránce, ale i po té lidské!