První zahraniční posilou v historii Jedomělic se stal Patrik Krivak!
Své angažmá si v týmu Sokola doslova vystřílel v letošní zimní přípravě. Výkony, elánem, nasazením a hlavně kvalitou si získal i místo v základní sestavě pro mistrovská utkání jarního ročníku „Fair Credit“ I.B třídy. Na pravém kraji záložní řady určitě nezklamal, ale s přesunem do útoku přichází i tolik očekávané góly. Nádhernou brankou dokonce rozhodl „derby“ ve Zlonicích. Hvězdička slovenského „snajpra“ začíná naplno zářit na jedomělickém fotbalovém nebi.
Patriku prosím představ se fanouškům trochu blíže. Odkud přesně pocházíš a jak si se ocitl v Česku?
Je mi 23let a pocházím z malého, ale velmi krásného města Humenné, které se nachází na východě Slovenska. V České republice jsem se ocitl po úspěšném ukončení střední školy, kdy jsem přijel za mámou, která tady žije už 6 let i se svým manželem.
Čím se v současné době živíš a kde žiješ?
V současné době pracuji jako lešenář ve firmě AZ Scaffolding. Bydlím na Buštěhradě spolu s rodinou.
Představ nám podrobněji svou fotbalovou kariéru?
S fotbalem jsem začal už jako 6letý kluk. Přivedl mě k němu můj otec, který mě v začátcích dost podporoval. Začínal jsem v přípravce ve svém rodném městě. Poté, co jsem složil sportovní zkoušky v 5. třídě na základní škole, zařadili mě do sportovní třídy a pak jsem se začal věnovat fotbalu už naplno. Ve svém mateřském klubu, HFC Humenné, jsem prošel mladšími i staršími žáky, ale i mladším dorostem. Když mi bylo 12let, poprvé jsem se dostal do slovenské reprezentace, konkrétně do výběru východoslovenského kraje, kde jsem byl pravidelným členem týmu po dobu 4let. Zažil jsem tam skvělé chvíle a výjimečné zápasy – jeden z nich byl v roce 2003, když sem hrál předzápas při otevírání NTC Senec, kde jsme získali stříbrnou medaili, kterou nám osobně předávali Sepp Blatter a Michel Platini. Moje první angažmá se odehrálo ve 14letech, ačkoliv už pár let před tím jsem měl jiné nabídky, které mně rodiče v té době ještě nedoporučili. Právě ve 14letech jsem přestoupil z HFC Humenné do MFK Košice, kde jsem strávil krásné 3roky fotbalového života v nejvyšší slovenské soutěži. Fotbal se stal mým koníčkem, ale i životem. Trénoval jsem 3x denně a pod vedením Alberta Rusnaka ml. jsem poznal, jak dokáže být fotbal krásný. Přicházeli úspěchy, ale i neúspěchy. Z MFK Košice jsem odešel z rodinných důvodů v 17 letech a vrátil jsem se do Humenného, abych dostudoval. Fotbal jsem v tu dobu hrál v nižších soutěžích, jako jsou Radvaň nad Laborcom a OŠK Udavské.
Nakonec z Buštěhradu do Jedomělic. Jak se to seběhlo?
O Jedomělicích jsem se dozvěděl minulý rok od mého velmi dobrého kamaráda Petra Jindry, který si pochvaloval tým Jedomělic, kde byl v srpnu před sezónou na zkoušce. Po podzimní části, kterou jsem strávil v klubu SK Buštěhrad, jsem se rozhodl, po dohodě s Petrem, který byl v kontaktu s Robertem Nedvědem, že přijedeme na trénink 7. 1. 2015 do Slaného, kdy se začínala zimní příprava Jedomělic na umělé trávě. To byl můj první trénink absolvovaný za tým Jedomělic.
Hned v prvních přípravných zápasech si zaujal. Jak na Tebe působil první kontakt s klubem? Znal si ho vůbec?
O týmu Jedomělic jsem se dozvěděl od Petra, ale abych řekl pravdu, do té doby jsem o něm nevěděl. První kontakt s klubem proběhl na tréninku 7. 1. 2015, ze kterého jsem byl nadšený.
Co spoluhráči? Jak si je hodnotil ze začátku a jak nyní?
Ze začátku jsem nikoho v týmu neznal, ale s postupem času jsem zjistil, že je to skvělá parta lidí a fotbalistů. Už na prvním tréninku se mi líbilo, jak se navzájem hecují a když se jim něco povede, dokážou se pochválit, i když mě nijak neznali. A nyní to je skvělé. Spoluhráči jsou velmi fajn, dokážou poradit v jakékoliv situaci. Vycházíme spolu jako jeden tým a to je to nejdůležitější.
Není občas potřeba tlumočník 🙂 ?
Z mojí strany určitě není, já rozumím většinou všechno. Ale asi horší to je občas z mojí mluvy. Přeci jen pocházím z východu a někdy mluvím dost rychle, nesrozumitelně a pletu dohromady češtinu se slovenštinou. To je asi někdy docela záhul 🙂 .
Po vydařené přípravě, přišla na řadu mistrovská soutěž. Jaký na Tebe dělá dojem úroveň soutěže?
První dojem z této soutěže je velmi pozitivní. Je tu vidět velký rozdíl ve stylu hry mezi naší třídou a III.třídou, kterou jsem hrál na Buštěhradě. Odehráli jsme velmi kvalitní zápasy, které byly odlišné a zajímavé.
V posledních dvou kolech si se vždy trefil z pozice útočníka. Sedí Ti to na hrotu více než na kraji zálohy?
Už od malička jsem byl vedený k tomu, abych byl všestranný hráč. Nevadilo mi hrát na jakémkoliv postě a nevadí mi to dodnes. Odehrál jsem skvělé zápasy jako obránce, ale i jako záložník nebo útočník. Musím se přiznat, že v posledních letech jsem byl spíše zvyknutý na toho útočníka, ale já jsem rád za každou šanci a s pozicí, kde hraji, nemám žádný problém a snažím se odvést co nejlepší výkon.
Byl jsi vždy gólový hráč?
Góly jsem uměl dávat už od žáků, ale pravého gólového útočníka ze mě udělali až v klubu MFK Košice, kde jsem se stále díky intenzivním tréninkům zlepšoval.
Vítězný gól se Zlonicemi byl nádherný. Zamýšlel si to takto, a jak probíhal vůbec tento zápas z Tvého pohledu?
Z mého pohledu měl zápas výbornou kulisu, která se málokdy vidí. První poločas byl hodně bojovný a těžký na fyzičku. Odehrávalo se hodně soubojů a škoda té inkasované branky po naší standardní situaci. Mně osobně první poločas moc nevyšel, ale věřil jsem, že máme sílu na to zápas otočit. Ve druhém poločase jsme začali bojovat a myslím si, že jsme zaslouženě vyhráli. Rozhodujícími momenty byly Bobešova proměněná penalta a červená karta na straně Zlonic. Náš tlak se začal postupně zvětšovat a na hřišti jsme začali postupně vládnout. Mrzí mě ta neproměněná 100% šance, kdy jsem se ocitl před brankářem úplně volný a cítil jsem, že jsem mužstvu něco dlužný. Jsem rád, že se mi nakonec podařilo dát gól tak, jak jsem si to naplánoval a trefil to skvěle „bodlem“ do „šibenice“. Z výhry a za skvělý týmový výkon mám velkou radost.
Čtvrtý zápas, čtvrtá výhra. Jak hodnotíš dosavadní výsledky Ty?
Z dosavadních výsledků jsem spokojený, kdo by taky nebyl 🙂 . Stoprocentní bodový zisk, prostě paráda. Hlavně nesmíme usnout na vavřínech, body z venku se musí potvrdit i doma.
Jak na Tebe působí jedomělický fotbalový klub, vyhovuje Ti rodinné nastavení oddílu?
Klub v Jedomělicích mě velmi příjemně překvapil a velmi zaujal. Moc se mi tady líbí. Je tady skvělá parta lidí okolo fotbalu a fanoušků. Rodinné nastavení klubu se mi moc líbí, každý s každým vychází moc dobře a je vidět, že v Jedomělicích je jedna velká rodina, která má společnou lásku a tou je fotbal.
Nemůžu opomenout se nezeptat na fanklub „Jedoultras“. Zažil si někdy podobné fandění?
Moje první reakce, když jsem tohle viděl, byla: „Wow“… Byl jsem doslova v šoku. Fanoušci jsou prostě skvělí. Přinášejí nám velkou radost a něco takového jsem na Slovensku nezažil. Touto cestou bych jim chtěl poděkovat, že nás podporují doma i venku a ženou nás k lepším výsledkům.
Napsat komentář