Bobeš děkuje fanouškům a zve na Vonoklasy!

Již patnáct gólů!

„Enfant terrible“ slánského fotbalu řádí v Jedomělicích. Nyní ovšem jen tím nejlepšímmožným způsobem. Nebo není snad tím nejlepším důkazem patnáct jeho dosavadních branek po patnáctém mistrovském kole? Baví diváky, baví i sebe a své spoluhráče a hlavně znatelně pomáhá Sokolu letět tabulkou vzhůru! Fotbalovým talentem překypující „módeman“ 🙂 se rozpovídal pro náš web o tématech aktuálních, ale i těch minulých.

Za čím hledat Tvoji střeleckou formu tohoto ročníku? V předchozím klubu ve Slaném si těchto čísel nedosahoval.

Zásadní věcí je moje postavení. Ve Slaném jsem hrál většinou střed zálohy a v poslední době dokonce defenzivního hráče. V Jedomělicích je hra postavená hodně ofenzivně, útočit chtějí všichni, obránci, stopeři, a kdyby chytal Kubas, tak snad útočí i on 🙂 .

Vyhovuje Ti tedy více hra „volnějšího“ hráče v útoku než například povinnostmi nabitý střed zálohy?

Stoprocentně. Ne že bych nerad bránil, ale mám pak více síly dopředu a toto postavení a toto pozice je pro mě ideální.

Vídali jsme Tě ve Slaném i na netradičním postu defenzivního záložníka. Byl bys schopen kromě útoku či ofenzivního středu zálohy odehrát zápas na úplně jiném postu?

Myslím, že stopera bych zvládnul. V mém posledním zápase na tomto postu jsme inkasovali snad osm gólů, ale do dvacáté minuty to vypadalo dobře 🙂. Ale vážně, zvládl bych hrát v záloze kdekoliv.

Proč si vlastně skončil ve Slaném a rozhodl se pro náš klub?

Hlavním důvodem byly neshody s trenérem. Nesouhlasil jsem se svojí pozicí v mužstvu. Post defenzivního záložníka určitě není tím pravým pro mě. Trenér mi nevěřil a vzhledem k tomu, že on měl od vedení absolutní důvěru, bylo jasné, že musím pryč. Nechtěl jsem se dále trápit, nebyl jsem přínosný na tomto postu pro mužstvo a hlavně jsem chtěl hrát fotbal a ne sedět na lavičce. Jedomělický klub jsem již dobře znal a s kluky probíral možnosti svého působení. Po té co se ozval samotný klub, jednání šlo rychle, kafe u Roberta, koupačka, grilování a bylo to 🙂.

Vyšší soutěž si zkusit ještě nechtěl?

Nabídky jsem měl jen ze soutěží z podobných úrovní. Už pro mě není takový rozdíl, jestli hrajete krajský přebor, I.A třídu či I.B třídu. Jsem realista a o profesionální kariéře už určitě nesním.

Z Tvých slov je často cítit, že bys rád s Jedomělicemi hrál o postup. Je to pro takhle malý klub vůbec reálné?

Za poslední půlrok, co působím v Jedomělicích, tak jsme udělali týmově velký herní i taktický pokrok a věřím, že tohle mužstvo je schopno hrát o nejvyšší příčky. Lidé jsou tu do fotbalu zapálený a zázemí funguje fantasticky, věřím, že klub by se dokázal zařídit ještě i na vyšší soutěž.

Máš za sebou vlastně svůj první půlrok v Jedomělicích. Jak hodnotíš své působení a přestup k nám s odstupem času?

Určitá očekávání po přestupu do Jedomělic měli jak v samotném klubu, tak i já. Sám jsem nevěděl a nemohl dopředu garantovat, jak si to všechno sedne. Ale cítil jsem oboustrannou velkou snahu a chuť, aby se vše podařilo. A musím říct, že se zatím cítím skvěle. Určitě to bylo správné rozhodnutí!

Klub si již určitě lépe poznal. Líbí se a vyhovuje Ti rodinnější atmosféra menšího klubu?

Rodinná atmosféra znamená provázání všech lidí v klubu od hráčů až po fanoušky a to v Jedo funguje výborně. Navíc nastavení volnějšího režimu mně zcela vyhovuje. Na chod oddílu má vlastně vliv každý názor a i já se mohu vyjádřit k jednotlivým věcem.

Souhra na hřišti a Tvé začlenění do týmu proběhlo též velmi rychle. Pouze v prvním zápase sezóny v Rakovníku to nebylo dobré. Jak si to vnímal Ty?

Myslím, že si vše sedlo rychle. Samozřejmě pár zápasů trvalo, než jsme se všichni na hřišti srovnali. Přeci jenom individualit je u nás dost. První zápas v Rakovníku bylo takové hledání, ale po té už vše bylo lepší a lepší včetně výsledků.

Nemůžeme se nezeptat i na Tvůj osobní život. Stále „alone“?

Stále mám status „nezadaný“, ale frontička už je poměrně dlouhá 🙂 🙂 🙂.

Asi není tajemstvím, že se rád setkáváš u pivka s přáteli. Jak často v týdnu chodíš do společnosti?

Maximálně jednou dvakrát. Rád si pokecám o čemkoliv u dobrého piva – vína – kořalky 🙂.

Posledním tématem jsou jedoměličtí fanoušci. Co říkáš na tento fanklub? Zažil si to někde?

Svého času jsem ve Slaném zažil také podobnou fanouškovskou euforii (po jednom postupu) trvající téměř celou sezónu. Takže tady v „Jedo“ jsme všichni doslova uneseni z jejich přístupu a v poslední době i stoupající kvality chorálů 🙂. Asi úplně všichni potvrdí, že před slyšitelnou podporou se hraje o dost lépe a člověk se více vydá! Tímto bych jim i já rád poděkoval sám za sebe, ale i za ostatní spoluhráče! Fanděte dále! Jste skvělí!