Petr Laštůvka nestárne!

 

LaštyŽe datum narození není až tak důležité, to ukazuje řada lidí a sportovců zvlášť. V Jedomělicích předvádí spolehlivé výkony Petr Laštůvka již hezkou řádku let. Ale že ve svých 47 letech bude válčit o body za „Jedo“ v I.B třídě, v to už nedoufal asi ani on sám. Neuvěřitelný sportovní příběh píše Petr a svým přístupem, elánem a chutí lehce strčí do kapsy celý zástup o generace mladších spoluhráčů. Ač pracovně velmi vytížený, ochotně poskytl rozhovor pro náš web snad přímo ze zákopu z vojenského cvičení v Maďarsku.

Po pěti kolech již můžeme hodnotit, jaký zažívají Jedo letos vstup do soutěže. Jak to vidíš Ty?

Předně je třeba říci, že máme v Jedo na co navázat a z čeho se poučit (myslím loňskou sezónu a s tím spojenou i tzv. nováčkovskou daň za neznalost, kterou jsme zaplatili třeba hned v prvním zápase zbytečnou prohrou v Mutějovicích v poslední minutě). Ale to je minulost. Na rozdíl od loňska jsme věděli, do čeho jdeme a podle toho jsme se snažili i přizpůsobit přípravu na tuto sezónu. Vypadá to, že se to alespoň trochu podařilo – po 5. kole 7. místo a 7 bodů. Vypadá to vzhledem k celkové tabulce nesmírně vyrovnané soutěže podstatně lépe, než loni, ale já osobně jsem trochu zklamaný, především z posledních dvou zápasů se Zlonicemi a Braškovem. Oba zápasy měly být vítězné.

Poprvé si nastoupil od úvodních minut a předvedl velmi dobrý výkon. Jak moc si spokojen se svou vytížeností?

Samozřejmě to každého hráče potěší (a já nejsem výjimka), když mu dá trenér důvěru a postaví ho do základní sestavy. Je to pro mě čest, obzvlášť při tak našlapané lavičce co máme. A je samozřejmostí, že potom na place necháš všechno a jezdíš po pr….. Mě osobně tento zápas hodně namotivoval do dalších tréninků a zápasů. Co se týče hodnocení mého výkonu, tak určitě takové hodnocení potěší, ale jinak to nechám na trenérovi. Osobně nejsem se sebou na 100% spokojen, protože vždy se najde něco, co je třeba zlepšit…nehledě na to, že bod z Braškova je pro mě málo. Určitě bych raději odehrál víc zápasů a víc minut na hřišti (kdo ne?), ale v tak velké a především kvalitní konkurenci, co je v Jedomělicích, to je dost těžké. Rozhodně se o další nominace poperu….

 Lašty

Samotný poslední zápas na Braškově tedy hodnotíš jak?

Jak jsem již řekl, bod z Braškova je pro nás málo. První poločas super, vycházelo nám skoro vše, škoda že jsme neproměnili víc šancí. Bylo by rozhodnuto. Ve druhý půlce na nás padla nějaká deka a ne a ne se z toho dostat. Výsledkem byly dvě poměrně rychle za sebou obdržené branky a potom to byl již boj, místo pohodově dohraného zápasu. S Romanem a doktorem se vzadu hrálo dobře, Roman výborně dirigoval obranu, takže taková lehoučká nervozita ze mě rychle spadla. Byl jsem natěšený na zápas a hrálo se mi výborně. Nějaký rány jsem schytal, něco rozdal, ale tak to chodí. Škoda té první branky, trošku jsme podcenili situaci a zápas se začal otáčet. Pořád si to přehrávám v hlavě – jako ponaučení dobrý. 

Jak stíháš ve svých letech o generace mladší spoluhráče a protihráče? Cítíš nějaké limity (fyzické) v tréninku či v zápase?

Jak říká klasik – léta praxe a dřiny…..sportuju odmalička, tělo si na zátěž zvyklo a pamatuje si jí. Doteď z toho žiju. Souběžně s fotbalem jsem dělal 11 let judo a to je zase jiný fyzický záběr, takže ta fyzická námaha byla komplexní – mám z čeho čerpat. Roky se samozřejmě nedají odmazat, takže lepší to už bohužel nebude, ale jenom ta myšlenka, že ten „fičák“ stíháš s podstatně mladšíma, ta Tě neuvěřitelně nakopne…. Limity a hranice? Jsou přece od toho, aby se překonávaly. U fyzických limitů se řídím heslem – když máš sílu říct, že to nejde, tak máš i sílu běžet dál… Nesmírně důležité je poslouchat svoje tělo, samo si řekne, kde je limit a kdy máš dát pauzu. Díky tomu jsem se vyhnul spoustě zbytečných zranění.

Fyzicky si připraven opravdu velmi dobře, ale to asi nebude jen přípravou a tréninkem v Jedo. Jak se udržuješ?

Příprava v Jedo je dost náročná a zabere mi vzhledem k mému poměrně časově náročnému zaměstnání dost volného času. Kromě toho ještě hraju futsal za slánský klub 1.DFK Slaný a v neposlední řadě provozuji i sportovní aktivity v rámci svého povolání, kde je podmínkou i dostatečná fyzická kondice. Když k tomu připočtu občasný rekreační sport (kolo, lyže, plavání, běh), tak to již musím ukrajovat z času, který mám pro svoji rodinu.

Tito hráči byli na počátku všeho. Podíleli se na všech posledních postupech včetně toho ze IV. třídy v roce 2009. Zleva Petr Kubenka,Vlastimil Kolbuch a Petr Laštůvka.Máš představu, do kolika let by si chtěl na této úrovni působit?

Je to radost zahrát si kvalitní fotbal. Rád bych hrál, dokud mi to bude kopat ale především, dokud budu přínosem pro fotbal v Jedo. Dál jsem to zatím neřešil. Nejdůležitější věcí je samozřejmě zdraví. Potom jde i to ostatní.

Jak se Ti daří skloubit tvé aktivity, práci a fotbal v Jedo? Jaké jsou vůbec Tvé životní priority?

Už jsem zmínil, že mám dost časově náročnou práci. Je to dost náročné, ale jde to dohromady. Občas musím něco obětovat, ale kdo ne? Přestože fotbal v Jedo je moje srdeční záležitost, tak jednoznačnou prioritu má moje rodina, bez jejíž podpory a pochopení bych to všechno nezvládl. Tímto musím vyseknout obrovskou poklonu své ženě a svým dětem, kteří již několik desetiletí „soupeří“ s mými sportovními aktivitami (především fotbalem) a díky jejich pochopení a toleranci mohu trávit sportem tolik času. 

IMG_5215 – kopie

Je I.B třída nejvyšší soutěž, kterou jsi kdy hrál?

Vlastně jsem v této soutěži jako dvacetiletý kluk začínal. Krátce jsem hrál fotbal v Brně na vysoké škole, ale potom převládly jiné priority a fotbal šel stranou. Je to možná škoda, byly tam ideální tréninkové podmínky, trénovali jsme 4x týdně.  

Jaká je přesně Tvá hráčská historie než si přišel do Jedo?

Prošel jsem jenom pár kluby, občas jsem fotbalovou kariéru přerušil a zase jinde začal. Úplně poprvé jsem hrál (ani už nevím přesný název klubu) za vojenský tým během svých vysokoškolských studií v Brně. Po delší pauze jsem pak zkoušel štěstí v Rakovníku, tam to ale nešlo dohromady s mojí prací a já jsem kromě pár tréninků soutěžní zápasy ani nehrál. Kamarád z práce mě zlanařil do Senomat u Rakovníka, kde jsme spolu hráli soboty i neděle, vždy za A i za B. Odtud jsem přestoupil do Catherine Slaný, kde jsem strávil krásné roky s príma partou. Asi největším naším úspěchem bylo vítězství v okresním poháru, kdy jsme ve dvojzápase porazili tuším v té době hrající B třídu (?) Rozdělov. Poté se Catherine stala „béčkem“ Jedomělic a já se takto dostal do Jedo. Vůbec mě nemrzí, že jsem tam už zůstal, protože je tady úžasná parta skvělých lidí, hráčů, funkcionářů a fanoušků. Vždy se do Jedo těším na místní atmosféru. Jdu se sem bavit fotbalem s partou fantastických lidí. Tak to má být, ne?

IMG_1024 

V Jedo si zažil už opravdu hodně. Zkus se ohlédnout za svým působením a shrnout vývoj klubu?

Příchod do Jedo jsem již zmínil. Prošel jsem s klubem všemi soutěžemi od pralesa až do B třídy, takže taková spanilá jízda. Co se týče výkonnosti, tak největší skok přišel po příchodu Roberta Nedvěda z Kopaniny a díky němu i dalších posil. Všichni jsme si sedli, takže teď je tu vynikající parta. Rád bych tímto poděkoval této partě skvělých lidiček v Jedo. Nebudu jmenovat, nerad bych někoho upřednostnil nebo na někoho zapomněl. 

Měl bys zájem v budoucnu v klubu působit třeba i v jiné pozici?

Zatím jsem se touto myšlenkou nezabýval, ale určitě bych takovou nabídku seriózně zvážil. Pokud tady bude i v budoucnu taková atmosféra, byla by to velká výzva.

Jedomìlice - Zlonice , utkání III.B tø. okr. Kladno, 2011/12, hráno 9.6.2012 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *