Ortodoxní krajní záložník s výborným centrem upoutal pozornost vedení jedomělického Sokola již v letní pauze. Ovšem působení Petra Jindry v Jedomělicích se podařilo zrealizovat až během následujícího zimního přípravného období. V této přípravě si jednoznačně vybojoval své místo v kádru a nyní se tlačí i do základní sestavy. Dvěma góly v probíhající sezóně jen potvrdil svůj přínos a ofenzivní potenciál.
Petře představ se trochu blíže fanouškům. Kde žiješ? Studuješ, pracuješ?
Letos v listopadu oslavím 21. narozeniny. Bydlím v Buštěhradě u Kladna s rodiči, jelikož stále studuji. Jsem studentem Technické fakulty na České zemědělské univerzitě v Praze. Konkrétně studuji obor Silniční a městská automobilová doprava. Konkrétní představu o mém budoucím povolání nemám, jelikož nevím, co bude zítra, natož za pár let 🙂 .
Kromě fotbalu máš ještě nějako jinou důležitou aktivitu?
Mým největším koníčkem je celkově sport, ale kromě sportu to určitě budou počítačové hry a muzika, u kterých si rád ve volných chvílích odpočinu.
Petře představ také svůj fotbalový životopis?
S fotbalem jsem začal zde v Buštěhradě, když mi bylo asi 10 let. Poslední rok v žákovských kategoriích jsem prožil v klubu TJ Sokol Hostouň, jelikož zdejší žákovský tým se rozpadl kvůli nedostatku hráčů. V Hostouni jsem prožil skvělou sezonu 2008/2009, jelikož jsem měl možnost zahrát si i za dorost a s oběma týmy jsme slavili postup z Okresní soutěže. Po nadcházející sezoně v Hostouňském dorostu jsem dostal šanci projít dorostem v klubu SK Kladno, kde jsem měl možnost díky intenzivním tréninkům nabrat nové zkušenosti a to i pod vedením Stanislava Hejkala. Většinu času stráveného v dresu SK Kladna jsem se potýkal s úponovou bolestí levého třísla, která mě skoro rok omezovala, proto jsem se rozhodl vrátit do Buštěhradu a více se věnovat škole, na kterou nezbývalo tolik času.
Za dospělé tedy Buštěhrad – co můžeš říct o tomto klubu a o čase v něm stráveným?
Jak už jsem řekl, je to klub ve kterém jsem začínal a spoustu mě toho naučili. Abych řekl pravdu, o historii klubu nevím v podstatě nic, ale co se týče přítomnosti tak jsou zde lidé, kteří se snaží o rozvoj klubu a hřiště, ale největší překážkou budou asi finance, jak to v dnešní době bývá.
Před pár lety došlo na střetnutí Jedomělic s Buštěhradem v Okresním přeboru Kladna. Vzpomínáš na tento zápas?
Matně si toto střetnutí pamatuji. Buštěhrad v té době neměl tolik kvalit, aby držel krok s týmy v Okresním přeboru, natož s rozjetými Jedomělicemi, které tuším ten samý rok postoupili do první I.B. třídy.
Jak si tehdy (jestli tedy vůbec) vnímal tým Jedomělic?
Nikdy jsem moc neřešil týmy soupeřů, ale věděl jsem, že Jedomělice patří k silnějším týmům v soutěži. V té době jsem byl v A. týmu nejmladším hráčem a převážně jsem střídal, kvůli zranění jsem hrál jen v domácím utkání.
V Jedomělicích si se posléze krátce objevil již v letní přípravě 2014. Jak se to seběhlo?
Ano. Abych začal od samého začátku, už několik let jezdím jako instruktor na Letní tábor a tam jsem také loni poznal Míru Zelenku, se kterým jsem si hned brzy rozuměl a řekl mi vše o jedomělickém fotbale. A po dohodě s Robertem Nedvědem jsem měl možnost odehrát přátelské utkání proti Lhotě.
Proč to tenkrát nevyšlo, a nezůstals v týmu Sokola?
Situace v Buštěhradě nebyla dobrá, jelikož kádr byl velice úzký a častokrát jsme byli rádi, že jsme sestavili základní jedenáctku. Proto mi nebyl umožněn přestup, či hostování v týmu Sokola.
Po dalším půlroce si již plnohodnotně naskočil do zimní přípravy a ihned si získal důvěru vedení klubu. Navíc se konečně už podařilo zrealizovat hostování s opcí. Jak moc velký byl Tvůj zájem o působení u nás a věřil sis, že uspěješ?
Co se týče sebedůvěry, tak té jsem nikdy neměl moc, také se to často projevuje na mých výkonech. Bojuji s tím od doby, kdy jsem s fotbalem začal, ale na druhou stranu vím, kolik jsem toho i individuálně natrénoval a chci se dál zlepšovat. Můj zájem o působení v Jedo byl velký a do zimní přípravy jsem se snažil dát maximum, protože jsem si cenil zájmu klubu a je tomu tak i nadále.
Tým a klub si již asi dokonale poznal. Co soudíš o místní organizaci a stylu fungování fotbalového oddílu? Vyhovuje Ti toto spíše „rodinné“ nastavení klubu?
Nic podobného jsem nikdy nezažil a velmi se mi líbí přístup každého jednotlivce, který je spjat s klubem. Ať jsou to fanoušci, či vedení. V týmu panuje skvělá atmosféra a je tu skvělá parta lidí. Je zde několik velmi zkušených hráčů, od kterých se toho můžu spoustu naučit a cením si jejich rad (obzvláště Jandis 🙂 ).
Jak hodnotíš dosavadní průběh jara? Z pohledu týmových výsledků, ale i z pohledu svých výkonů?
Začátek jara nemohl být lepší. První čtyři kola byla na vítězné vlně, ale poslední dvě kola se nevydařila. Podařilo se mi dvakrát skórovat a připsat si i jednu asistenci, ale góly nejsou vším. Musím zapracovat na mnoha věcech, abych byl pro tým užitečný.
Kde vidíš příčinu posledních dvou výsledkových nezdarů?
Příčin bude nejspíš více. Jednou z nich je absence klíčových hráčů, kterými jsou Jan Horák a Robert Nedvěd. Dalším důvodem byla nejspíše euforie z předešlé vítězné vlny, která měla za důsledek podcenění soupeřů a nedostatečné odhodlání poprat se o výhru (včetně mě).
Udrží Jedomělice čelní pozice i nadále?
Věřím, že ano. Každý zápas nevyjde a prohra je také zkušenost. Je důležité se poučit z chyb, semknout se a pokračovat dále jako tým.
Vedení TJ Sokola Jedomělice se netají spokojeností s Tvým a Patrikovým působením u nás. Měl by si i Ty zájem dále v klubu pokračovat, popřípadě do něj přestoupit?
Rozhodně ano. S působením v Jedomělicích se dostavila i nová motivace. S Patrikem jsme v týmu velice spokojeni a uděláme maximum, aby zájem vedení o nás jen rostl.
Napsat komentář