Zahry chystá nejen góly, ale i svatbu 🙂
Známá zásobárna fotbalových hráčů pro jedomělický fotbal z Malíkovic vydala po Vlastu Kolbuchovi, Honzovi Suchopárkovi, Pavlu Čečrdlemu a řadě jiných nyní asi hvězdu největší! Jednoznačně nejhodnotnější šperk v kádru současného TJ Sokola Jedomělice je Martin Zahradník. Dvacetiletý mladík jako by ani nezapadal do dnešní drzé, sebevědomé a hlavně trochu línější mladistvé generace. „Zahry“ jako pokorný, soudný, hodný a pracovitý sympaťák kroutí již svůj druhý rok v dresu „Jedo“. Svým chováním a hlavně výkony na hřišti si získal srdce naprosto všech a to od samého začátku svého působení v týmu! Navíc svou vypracovanou figurou vzbuzuje velký obdiv dámské části publika, což těžce nesou především jeho podobně vyrýsovaní spoluhráči 🙂 .
Martine, jako tým zažíváte zatím rozporuplnou sezónu. Bodů mohlo být více, ale přesto je jich větší množství než v loni. Jak hodnotíš dosavadní průběh tohoto ročníku?
Tento ročník je tak jako ten minulý velmi vyrovnaný. Je pravda, že bodů jsme mohli mít víc, třeba ze souboje se Zlonicemi. V podobných zápasech bychom neměli váhat a brát tři body. Na druhou stranu bojujeme v horní polovině tabulky, takže můžeme být spokojení.
Jak si spokojen se svými výkony a jak Ti vyhovuje pozice levého záložníka?
Plno situací řeším strašně zbrkle, ale každý zápas se snažím jezdit na plno, stejně jako zbytek týmu. I těch gólu by určitě mohlo padat víc. Třeba to v příštích dvou zápasech doženu 🙂 . V žácích jsem hrál vždy pravého záložníka a v dorostu na středu. Takže mně pozice vyhovuje, ale když je potřeba není problém nastoupit v útoku.
Co čekáš od posledních dvou zápasů? Mají „Jedo“ na to vyhrát oba zbývající duely?
Byl jsem se podívat na zápas mezi Mšecí a Velkou Dobrou, s kterou hrajeme příští zápas. A myslím si, že i bez našich vykartovaných můžeme na domácím hřišti uhrát tři body. Utkání v Doksech bude určitě těžší, mají zatím jedinou prohru, ale nesmíme nic vzdávat.
Mimo jiné jsi ceněn pro neskutečný fyzický fond. Kde si přišel k takovéto kondici?
Od šesti let jsem hrál za žáky v Jedomělicích a za školy pořád objížděl různé běžecké závody. Běhat a trénovat jsem začal až po příchodu do „Jedo“. Prostě jsem to postupem času naběhal.
Díky své pracovitosti na hřišti si jedním z největších oblíbenců všech jedomělických příznivců. Jaké to je, když fanoušci vyvolávají Tvé jméno?
Je to neskutečná podpora. Při venkovních zápasech máme prostředí téměř jako doma. Jsou v podstatě náš dvanáctý hráč. To, že budou fandové vyvolávat moje jméno, jsem vážně při příchodu do „Jedo“ nečekal a je jasný, že mi to na hřišti jenom pomůže. Je fajn, když fanoušci dokážou ocenit každou snahu a povedenou akci. Za to jim patří velký DÍK!
Jaké máš vůbec fotbalové ambice do budoucna? Proslýchá se o zájmu větších klubů o Tebe.
O tom jsem zatím nepřemýšlel, jsem v Jedomělicích spokojený. A to že se něco proslýchá o tom nic moc nevím.
Jak si se samotným fotbalem vůbec začínal a jak ses objevil v „Jedo“?
Myslím, že v roce 2000 jsem byl poprvé zaregistrován v Jedomělicích. Na fotbal mě přitáhli Tomáš Král s Lukášem Charvátem. Celý žáky jsem odehrál v Jedomělicích a v patnácti jsem šel hostovat do pozdeňského dorostu. Na jeden rok jsem fotbalu i nechal, ale Josef Nedvěd (současný předseda klubu) mě přijel domu přemluvit a hrál jsem dál. Měl jsem jediný start za „B“ mužstvo v Pozdni, jinak jenom dorost, pak jste mě přetáhli k vám 🙂 .
Neuvěřitelné. Nastoupil si v jediném zápase za Pozdeň v týmu dospělých. Vlastně v nejnižší soutěži v zemi, aby ses vzápětí poprvé objevil v březnu 2013 v zimním turnaji v Lounech v dresu Jedo v přípravě na Okresní přebor. S jakými cíli a plány si vstupoval tehdy do jedomělické kabiny?
Pozdeňský dorost byl skvělý, úžasná parta lidí, dařilo se nám a pamatuji si, že jsem v každém zápase dal aspoň jeden gól. Bylo mi ale jasný, že s přestupem do chlapů to už nebude tak jednoduchý. Při příchodu jsem říkal, že je pro mě hlavní hrát. Všichni mě povzbuzovali, že na to mám. Plán byl jasný, probojovat se do základní sestavy. Kdybych se tehdy neprosadil, nejspíš bych pokračoval v Pozdni.
Ihned si se dokázal prosadit do základní sestavy Sokola a vyhrát s ním Okresní přebor Kladna. Fotbalově si zapadl skvěle. Jak Tě vzali spoluhráči?
Nikdy jsem nikam nepostupoval, takže to byla premiéra. Taky se to patřičně oslavilo, na to mám „skvělé“ vzpomínky 🙂 . Kluci mě vzali a snaží se mi pomáhat a dávat co nejvíc rad.
Téměř na každé utkání Tě jezdí povzbuzovat rodina. Probírají s Tebou doma fotbal v „Jedo“ hodně?
Hlavně táta se zajímá, sleduje výsledky a snaží se jezdit na každý zápas. Vždycky utkání zhodnotí a pak si dělá srandu z toho, co se nám nepovedlo.
Není tajemstvím, že Tvá přítelkyně je sestrou spoluhráče Vlasty Kolbucha, což samo o sobě je v kabině velké téma. Nevadí Ti věčné narážky a otázky směrem k Vašemu vztahu?
Po tomhle rozhovoru už to tajemství opravdu nebude. Takže všechny zveme na svatbu 🙂 . Každopádně sranda musí být a když se to nezačne přehánět, tak s tím nemám problém.
Dobrá Martine, poslední otázka. Vezmeš přítelkyni na rozlučku ?
Když do ní nebudete „rejt“ jako do mě, tak by to asi šlo 🙂 .
Napsat komentář