Jedomělicím ve své první sezóně coby obávaný kanonýr vystřílel postup do III.třídy. Později začal „Kubas“ více putovat sestavou. Z útoku do středu či na kraj obrany, ale vždy s gólovými příspěvky. Jeho tvrdé projektily z přímých kopů jsou více než pověstné. Již ve III.třídě ale občas zaskakuje v brance. Koncem jarní části I.B třídy již naplno pomáhá v našem brankovišti svými zákroky k postupu do vyšší soutěže! Nyní fotbalový obojživelník dokonává svůj přerod. Nejenže má vlastní nezaměnitelný styl, ale v brance se doslova „našel“, lidsky se zklidnil a hlavně – celý tým mu věří!
Petře popiš přesně sled událostí ohledně Tvého zdravotního stavu z minulého týdne?
Od pondělí mě bolelo lehce břicho, bolest se stupňovala a až ve čtvrtek byla bolest v takové frekvenci, že jsem musel navštívit nemocnici, kde jsem byl posléze hospitalizován. Později mi byly diagnostikovány ledvinové kameny.
Jaká je tedy situace nyní a kdy opět pomůžeš týmu v brance?
Už jsem doma a jsem připraven pomoci týmu již v zápase s Horky, pokud budu nominován 🙂 .
Po vítězném derby se Slaným byla Tvá hospitalizace pro klub velká rána. Jak si vnímal (zda si byl tedy vůbec schopen vnímat) kritickou situaci ohledně Tvého zástupu v nedělním utkání?
Tak určitě 🙂 situace to příjemná nebyla, ale bohužel ačkoliv jsem týmu chtěl pomoci, můj zdravotní stav mi to nedovoloval.
Tým opustil nešťastně ještě před Tvou nemocí Pepa Pospíšil, po té se klub vší silou věnoval projektu „Na pomoc Martinovi a Elišce“, aby nakonec sehnal náhradu v podobě Martina Průchy. Ten se ovšem den před svou jedomělickou premiérou zranil při hokejovém zápase. Neskutečný víkend plný zvratů, tak dovršil záskok Honzy Horáka v brance. Jak hodnotíš a co říkáš na zástup svého nového kolegy v brankovišti 🙂 ?
Bohužel jsem se utkání nezúčastnil ani jako divák, tak nemůžu hodnotit výkon, ale co jsem slyšel, Horymu, to šlo. V Jedomělicích s tím máme už více zkušeností – hráči tak nějak putují z útoku rovnou do obrany a nakonec i do branky 🙂 .
Co říkáš vůbec na výsledek, který přivezl tým s Poříčan?
Velká škoda, že sestava nemohla být silnější. Určitě by se mohl uhrát lepší výsledek.
Jak hodnotíš dosavadní průběh sezóny?
Zatím dobrý, nikdo nás herně „nepřejel“ až na jedno utkání s Klecany, kde i mě osobně to nevyšlo. A co se týče výsledků, jsem spokojen.
Do této sezóny a nejvyšší soutěže, která se kdy v JEDO hrála, si vletěl, jako jasná golmanská jednička. Věřil sis, že obstojíš?
Kdybych řekl, že jsem si věřil, tak bych lhal, ale doufal jsem, že tým nezklamu a zatím to vychází docela dobře.
Cítil si důvěru spoluhráčů, trenérů a vedení klubu?
Ano cítil a cítím, že důvěra je tam velká až mě to překvapilo. Ostatně odezvu vnímám i od našich výborných fanoušků při utkání. Což mě dost těší a povzbuzuje. Za to všem děkuji.
Před tímto ročníkem opustil kádr Tvůj velký kamarád a bývalá brankářská jednička týmu Martin Cílek. Musel si mít asi smíšené pocity, když Ti vlastně svým odchodem uvolnil místo v brance?
To určitě měl a velké, protože Martin patří mezi mé nejlepší kamarády a jeho odchod mě určitě mrzel. Nepočítal jsem, že někdy zaujmu jeho místo.
Není tajemstvím, že trenéři se občas perou s Tvým přístupem (nechuť trénovat apod.) a vznětlivou povahou. Dle jejich slov však tento rok (především po té co ses přesunul do branky – již v I.B třídě) je absolutně bez konfliktů a bez problémů. Role brankáře Tě asi hodně zklidnila – nebo jen cítíš v této pozici větší odpovědnost za výsledek, za tým a za klub?
Ano mám a cítím nyní velkou zodpovědnost vůči týmu. Přiznám se, že mně nikdy nesvědčila konkurence, což v týmu je a bude, protože máme výborné hráče. Celkově jsem změnil přístup k životu a i k fotbalu. S brankářskými rukavicemi prostě přišel nový impuls a chuť začít trénovat a zlepšovat se.
Vraťme se ještě k poslednímu domácímu zápasu se Slaným. Skvělá návštěva, výborný konečný výsledek, Tvůj skvělý výkon a spoustu vybraných peněz pro Martina a Elišku – jak sis zápas užil a jak moc je pro Tebe osobně, jako odchovance slánské kopané, výhra cenná?
Výhra nad Slaným byl můj největší cíl pro celou sezónu. A vychytat „nulu“? Co víc si přát 🙂 . Ale hlavní je, že se pro „Jandise“ podařilo vybrat co nejvíce peněz!
Zažil si v Jedomělicích už opravdu hodně. Před pár lety si přišel do IV.třídy, nejnižší soutěže v zemi a nyní válčíš s týmem o body v I.A třídě! Vzpomeneš na to, jaké cíle sis dával při svém příchodu do jedomělického Sokola?
Žádné cíle jsem si nedával. Chtěl jsem hrát fotbal pro zábavu, což i stále platí. Fotbalem se má hlavně člověk bavit.
Jako jeden ze služebně nejstarších hráčů musíš mít skvělé vzpomínky a můžeš i tak trochu nostalgicky hodnotit a bilancovat jak ze IV.třídy do I.A třídy 🙂 ?
Tak je pravda, že jsem měl to štěstí být u všech posledních postupů. Jsou to opravdu krásné vzpomínky. Vždy když se daří, tak je lepší nálada v týmu a nám se v „Jedo“ daří už docela dlouho 🙂 . Každý postup se vždy skvěle oslavil. Kostra týmu se tvořila od III. třídy, tudíž jsme spolu pohromadě docela dlouho. Nejvíc jsme si asi užily oslavu postupu z okresu do B -třídy …to nikdo nečekal a bylo to velký překvapení, že jsme vyhráli tak jasně okresní přebor.
Velkým problémem v současném amatérském fotbale se jeví sounáležitost se svým klubem. Spousta oddílu shání hráče neustále, někteří je dokonce i platí. V Jedomělicích je vše založené na partě, která se snaží táhnout za jeden provaz. Můžeš trochu blíže popsat a poradit ostatním klubům, jak uspět s minimálními finančními zdroji?
Každý hráč má nějaké podmínky, někdo chce hrát kdekoliv za peníze, někdo chce hrát pouze pro zábavu. Mě osobně by bylo trapné si říct o peníze, zvlášť v takové soutěži, jako je A třída. Podle mého by se měli platit hráči od 3. ligy, kde musí trénovat častěji. Poradit se asi nedá. Buď to ten klub dá, nebo ne. To je na nich 🙂 .
V neděli si na tobě OPĚT smlsnu ty hvězdo! 😉